Když Bůh uzdravuje, k čemu jsou lékaři?
Bůh dal lékaře, aby člověka léčili, ale lékaři neznají a často ani nezjišťují příčinu nemoci, jelikož ta často nemá ani původ v materiálním světě. Jejich úkol je podle symptomů navrhnout dostupnou léčbu přírodními nebo chemickými prostředky. Lékaři jsou plně v Božím plánu pro zaopatření člověka, jelikož je to jeden ze způsobů, který využívá Bůh k uzdravení člověka. Bůh je stvořitelem člověka, takže ho dokonale zná, přesně ví, co člověku chybí, když je člověk nemocný, kde je ta příčina nemoci. A on také dokáže uzdravit jakoukoliv nemoc. Je to v jeho moci. On je ten hlavní uzdravitel a má mnoho způsobů, jak člověka uzdravit. On ví, který způsob uzdravení pro tu danou osobu je nejlepší, a ten také zvolí. Může to být skrze lékaře, ale může to být i skrze nadpřirozenou moc na uzdravovacích shromážděních. Zde jsou lidé uzdravováni skrze modlitbu a vzkládání rukou na postižené místo. Skrze lidi k tomu určené se uvolní Boží moc a začne působit uzdravení v životě člověka. Někdo se uzdraví hned, někdo postupně dle toho, jak je člověk schopen Boží uzdravující moc přijmout. Je mnoho případů okamžitého uzdravení těžkých nemocí. Dotyčný pak jde jen na kontrolu k lékaři, který uzdravení potvrdí. Bůh nikdy neuzdravuje skrze léčitele. Ti sice disponují také duchovní mocí, ale ta moc není od Boha, tudíž je velmi nebezpečná. Může být skrze ni člověk sice uzdraven, ale otevře svůj osud pro takové duchovní síly zla, které dříve či později přinesou zlo a zkázu do jeho osudu nebo do osudu členů jeho rodiny. Nejčastěji se ta samá nemoc objeví po letech znovu v daleko horším stupni nebo se vyskytne jiná. Často se objevují v rodině předčasná úmrtí, sebevraždy nebo rozpady vztahů. Toto nikdy nezůstane bez důsledků.