Ničí nebo pomáhá humanismus člověku?
Podstatou humanismu je člověk. Vše se točí kolem člověka, člověk je středem vesmíru, středem života , důvodem své vlastní existence. Člověk je nezávislý, autonomní, sám určuje pravidla, sám rozhoduje o tom, co je pravda, nemusí se nikomu za své jednání zodpovídat. Člověk má poslední slovo a je měřítkem všech věcí a veškerého dění. Tento filozofický směr je velmi nebezpečný, protože ignoruje Boha a Bohem stanovená pravidla a zákony pro život. Bůh stvořil člověka jako osobnost závislou na Bohu a jen tak může člověk porozumět správně sobě, smyslu svého života a všemu, co se na tomto světě děje. Každý člověk je odpovědný Bohu za své jednání a Bůh vykonává průběžně během historie své soudy, kromě toho, že na konci dějin bude konečný soud, kde bude souzen každý nespasený člověk od stvoření člověka až do posledního člověka na zemi. Humanismus říká, že pokud je člověk svým Pánem, může učinit cokoliv, i ty největší zvěrstva, protože on sám je měřítkem všeho a může si toto jednání obhájit. Dalším projevem humanismu je to, že je odmítán trest smrti. Člověk je tak vysoce ceněn, že jeho život je důležitější než pravda a spravedlnost. Ale i toto je velký omyl. Jsou skutky, za které by měl být člověk potrestán i smrtí, protože pouze tak je uskutečněna plná spravedlnost. V Božím slově Bůh vyjmenoval skutky, za který byl určen trest smrti a bylo to úplně správné. Tím, že lidé nezaplatí za strašné zlo životem, se otevírají dveře k tomu, aby lidé páchali čím dál horší skutky. Kdo ale činí zlé čím dál více, ničí tím svoji duši, svůj život a život druhých. Lidé nemají žádný strach udělat něco extrémně zlého. Humanismus staví člověka do pozice stvořitele místo stvoření, a tím na sebe a svůj život zcela jistě přivolá Boží hněv a Boží soud, protože nebude umět správně posoudit a vyhodnotit to, co se děje a jak se k tomu správně postavit.